9. prosince 2023 se v kostele sv. Josefa (Don Bosko) konala slavnostní mše sv., při které složila slib salesiána spolupracovníka naše sestra a členka místního společenství Růženka Krátká.

Bylo mi ctí

(vděčná vzpomínka na paní doktorku Marii Matějovou)

jednou uprostřed noci se mi dovolala moje známá (nejstarší člověk, kterého jsem osobně dosti znal – 93 let). Vůbec netušila, proč jí mladí stále nepřinášeli oběd, a tak se rozhodla čekání využít k vánočním gratulacím. Její telefonát začal obligátním: „Kam čert, nemůže, nastrčí bábu.“ A já odpovídal se stejnou neotřesitelností jakožto celibátník: „Kdepak, v domě, ve kterém chybí ženská, straší.“

Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním; a bude v onen den světlo velké, aleluja.“

Při zpěvu této krásné antifony jsme již potřetí kráčeli potemnělým kostelem při svitu rozžatých svící.

Šlechtické Vánoce

„Jestli poznám víc takových křesťanů jako jsi ty, poznám-li jich sto, ne, deset, slyšíš, poznám-li jich deset, změním tvé mínění o tvých souvěrcích.“ Takto mluvil sultán Al-Kamil s bratrem Františkem. Ale František se zarmoutil: „Vznešený pane sultáne, to bude těžké, protože taková neužitečná a hloupá stvoření, jako jsem já, nebude lehké v táboře najít“ (z knihy Zofie Kossakové Beze zbraně).

V blížícím se adventu nás v Bosku potěšila milá návštěva, která přinesla do našich myslí a srdcí štědrou a výživnou duchovní stravu. Beseda s novinářem, publicistou, spisovatelem a milovníkem přírody a dobrodružství panem Alešem Palánem.

Očistec neznamená zůstat po škole

To by byl jen trest, ale v nápravě by mi sotva pomohl. Jen bych to odtrpěl, ale udělalo by mě to lepším? Očistec, jak nešikovně říkáme, podle latinského názvu purgatorium, by byl jen likvidací mého lajdáctví, za které si mohu sám, nebo nezájmu, za které může i moje profesorka češtiny. A tak raději navrhuji přejmenovat očistec na doučování nebo doškolovací ústav. Tam se dá přece leccos napravit, ba dokonce vylepšit.