ROZHLÍŽENÍ SE (28.6.2023)

Vyvěšeno: 28. 6. 2023 v 12:41
Card image cap

Dnes jsme se loučili s Petrem Kolářem Petr Kolář se narodil r. 1941 v Paskově, po válce vyrůstal, studoval a pracoval v Ostravě. V srpnu 1968 cestou z Jugoslávie požádal v Rakousku o azyl, vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, pak studoval filosofii v Mnichově a teologii v Lyonu a Paříži a nakonec v USA. 5.7.1975 byl v Ellwangen (místo, kde byl vězněn arcibiskup Metoděj svými kolegy) vysvěcen na kněze a 25.5.1981 složil poslední sliby.

Po svěcení působil v pařížském cizineckém prostředí českém a v oddělení mezinárodních zpráv Vatikánského rozhlasu. Z té doby si jej někteří pamatujeme jako redaktora pravidelné nedělní rubriky „Církev a svět“. R. 1990 se vrátil do Československa a zapojil se do mediální činnosti církve, nastoupil do náboženské redakce Českého rozhlasu. Z té doby někteří uchováváme nahrávky jeho rozhovorů s Milošem Rejchrtem nebo prof. Janem Sokolem. Vedl francouzskou komunitu v Čechách a koordinoval formace českého jezuitského dorostu. Byl členem redakční rady časopisu České křesťanské akademie Universum.

R. 2007 mu francouzské velvyslanectví udělilo vyznamenání Rytířské čestné legie za jeho osobní přínos v prohlubování česko-francouzských vztahů a zejména za úsilí v boji o náboženskou svobodu během let komunistického režimu v tehdejším Československu. Francouzský velvyslanec v ČR Charles Fries tehdy řekl: „Francouzská republika si přála vyjádřit Vám slavnostně svou úctu, své uznání jakož i svůj obdiv za Váš vynikající podíl na rozvíjení vztahů mezi Francií a českou společností v těžkých dobách, za Vaše angažmá ve jménu svobody, za Váš nikdy nekončící boj za pravdu a obnovu vaší země. Zasahujete do veřejného života své země, do etických, společenských a náboženských debat. A samozřejmě činíte tak s citem člověka, který vystudoval a sloužil ve Francii v atmosféře, která nastala po 2. vatikánském koncilu. Podílel jste se na vytváření a rozvoji frankofonní farnosti, která dnes sídlí v kostele sv. Josefa, he velmi živá a dynamická. Jako přesvědčený zastánce ekumenického hnutí a dialogu kultur jste jedním z pilířů francouzské komunity v České republice.“

Petr Kolář popsal svou vděčnost Francii na jednom příkladu ze svého života: „Mému odchodu do Francie předcházela nesvoboda a nemožnost studovat, co jsem si hluboce přál. V Paříži jsem bydlel v domě, v němž byla knihovna a v ní 130 tisíc svazků knih, 250 periodických časopisů, a já jsem měl klíč v kapse. A já, kterému doma režim stále všechno zakazoval, jsem se ocitl v místě, kde se dvakrát ročně scházela významná rada pro orientaci studií. Tito lidé známí po celém světě mě – utečenci bez provize a práva pobytu – umožnili co nejlepší studia. O tom se mně nikdy ani nesnilo. Bylo to nejen naprosto nečekané, ale i velmi dojemné.“

Jeden můj kolega pravdivě glosoval: „Žádný z našich biskupů Petru Kolářovi vzděláním a zkušenostmi ze světa nedosahoval ani po kolena. Ale biskupská konference jeho schopnosti nevyužila. Teď – až po smrti – pan kardinál střípkem slov Petra ocenil. (V. Klaus měl také při pohřbu Václava Havla slušnou řeč.) Výjimečných osobností mnoho nemáme, jsme malý národ, ale to, že si jich nevážíme, je horší bída. Kdyby byl prezidentem Karel Schwarzenberg a primasem Petr Kolář, naše společnost by vypadala jinak. Francie (nenáboženský stát) ocenila Petra Koláře nejvyšším vyznamenáním. Česká církev se zhlíží v jiných figurách. Milý Petře, vždy jsem k tobě vzhlížel, jsi rovný, rozhodný a svobodný chlap. Na nic sis nikdy nehrál, neměl jsi to zapotřebí. Děkujeme Ti za vše. Stydíme se, že Tě oceňuje až náš Učitel. Až te´d, v království nebeském, jsi konečně ve společnosti Tobě odpovídajících osobností. Francie Tě poctila, ale my Ti zůstáváme trapně dlužní. Můžeme to trochu napravit tím, že se narovnáme, aby ses, Petře, za nás nemusel stydět.“

Více o něm na https://www.pametnaroda.cz/cs/kolar-petr-1941#biography.
V knihovnách by neměl chybět Slovník biblické teologie, který Petr přeložil z francouzštiny.
Jsme vděčni Josefu Beránkovi za jeho Hovory s Petrem Kolářem.
Jeho vzpomínka na zesnulého „Doma mezi dvěma světy“ je na https://www.christnet.eu/clanky/6825/doma_mezi_dvema_svety.url.

Dále několik živých vzpomínek v dokumentech ČT:
Sváteční slovo z r. 2009 (žel, jiné „O haldách v nás a kolem nás“ nelze přehrát),
Cesty víry z r. 2011 (žel, nelze přehrát),
Na plovárně s Markem Ebenem z r. 2002,
Před půlnocí s Josefem Pazderkou z r. 2011
a Uchem jehly s Pavlem Klineckým z r. 2017.

A nakonec v příloze článek Petra Koláře z Universa: „Od barokní Missa solemnis zpět k eucharistii“

Petře díky, za Tvůj autogram: „Nejen jezuité přece přemýšlejí a doufají v Pána!!“ (JV)

52 queries in 0,580 seconds. From 3.235.172.123