Senioři od Don Boska v rámci realizace projektu Akademie třetího věku v programu Cesty za poznáním se 27.4.2022 zúčastnili exkurze do Staré Karviné – kostela sv. Petra z Alcantary a Orlové – kostela Narození Panny Marie.

(velikonoční přání P. Pavla Kuneše
zvadlo na mimořádné Dny ostravského Boska 20.-22.5.2022)

Velikonoční svátky

jsou neoddělitelně spojeny s Ježíšem z Nazareta, zvaným Kristus. Ten se stal pro naše předky tak významným, že od jeho narození začali počítat náš letopočet. Byl to vzácný muž, který mluvil o vzájemném uctivém jednání lidí a sám se také uctivě stýkal s lidmi zdatnými i s vyděděnými. Nepodporoval papouškování předpisů, ale vybízel k přemýšlení o základu lidských vztahů, o jejich nejhlubším jádru. Netvářil se jako hrdina, přiznal se ke strachu, ale nedal se přinutit k násilí. Taky ho mrzelo, dokonce plakal, když si všiml, že všechno, co říkal, se dá obrátit vzhůru nohama. Kdo má uši k slyšení, všimne si, že jeho rady platí dodnes. Některé mně přesto dlouho nebyly srozumitelné. Např. „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima… Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď…“ (Mt 18,15-17)

Letošní velikonoční vigilie na Bílou sobotu večer byla v celé řadě věcí v něčem nová. Už místem jejího zahájení v okrasné zahrádce u hřiště našeho střediska.

Na Zelený čtvrtek jsme pro ukrajinské děti měli připraven program v divadle loutek. Po příchodu do divadla, bylo krátké představení a pak si děti mohli vyrobit vlastní loutku na prst.

„Rodiny s dětmi prožily velkopáteční křížovou cestu v Sadu Jožky Jabůrkové. Rozjímání o posledních okamžicích života pána Ježíše provázel místy prudký déšť. Ale co je to pár kapek vody ve srovnání s Jeho utrpením…

Na květnou neděli letošního roku jsme již poněkolikáté opět pozvali naše ukrajinské rodiny u nás bydlící. Zahajovali jsme letos poprvé v blízkosti okrasné zahrádky u hřiště. Po přečtení textu o vjezdu Ježíše do Jeruzaléma v ukrajinštině i češtině jsme se vydali průvodem do kostela, kde jsme pokračovali s obřadem.

Buča, Kramatorsk, Borodjanka

Článek o minulé neděli v ostravském Bosku končil slovy: „člověk zasažen spoustou krvavých ran, kostelem procházelo zlo, a tak celý prostor provoněl kadidlový kouř na znamení Boží náklonnosti a péče.“ To jsme ještě nevěděli, že tou dobou bylo odhaleno zvěrstvo, kterého se dopustili Rusové na Ukrajincích v Buči a Borodjance. Moskevský patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill k tomu řekl: Jsme mírumilovná země: „Rozhodně neusilujeme o válku ani o nic, co by mohlo ublížit druhým.“ Jak cynické a bestiální.

„Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským,
aby později mohli nazvat všechno slovanské ruským.“
(Karel Havlíček Borovský, 1844)

Už je to měsíc

V kostele pod stolem je už přes měsíc antipendium v podobě mapy Ukrajiny (27.II.). Rozlehlá země s bohatstvím pšenice, krásy umění a nerostného bohatství (1. neděle ve Čtyřicetidení). Země proměňována i výtvory lidskými (2). Ale také ničena a zasypávána popelem (3). Země, ve které jakoby se zapomnělo na lidství, do něhož je Pán Bůh celej pryč (4). A dnes byl člověk zasažen spoustou krvavých ran, kostelem procházelo zlo, a tak celý prostor provoněl kadidlový kouř na znamení Boží náklonnosti a péče (5).

V neděli 27.3. odpoledne ve 13:30 jsme se sešli u recepce našeho domu abychom se společně s ukrajinskými rodinami vydali společně do ZOO v Ostravě. Celkem nás bylo něco málo přes 15 osob. U pokladny jsme zjistili, že tatínci slevu nemají a máme mít přesný počet maminek a dětí, kvůli vstupenkám.