SLOVO O DOBRÉM PASTÝŘI

Vyvěšeno: 1. 5. 2020 v 16:52
Card image cap

4. neděle velikonoční (3.5.2020)

  • pokus o reflexi, jak jsem žil v „nouzovém stavu“
  • Dobrý pastýř – píseň z Jizerek
  • květen 2020 s římským biskupem Františkem

Jak vás zaujala reflexe uplynulého období od Václav Vacka? Co říkáte na 12 nápadů Martina Jaroše? A jak se vám daří postoupit v procesu učení: zážitek → reflexe → zkušenost? Jak jsem žil já? – Konečně příležitost k rozdělování Těla Páně na ruku (i tak několik fundamentalistů trucovalo). Polevil jsem v přípravě na neděli. V pokoji mám nepořádek. Spoustu rozdělané práce tlačím před sebou, protože nakonec vždy houpnu na špek pokušení vymyslet a dělat něco pro druhé. Jen párkrát jsem dopoledne vypomáhal v dětském domově s přípravou do školy, ale zdravé sebevědomí jsem si tím moc nezvedl. Po šesti týdnech jsem navštívil starou maminku a nepatrně-směšně tak ulevil bráchům a jejich rodinám. Čtyři hodiny (jindy bych na to neměl čas) jsem vyráběl z jívových ratolestí zářící slunce, ale nakonec prý z toho vzešel jen píchající ježek. Na Květnou neděli jsme s komunitou vyrazili na vycházku, na Boží hod jsme vytáhli na Čupek i naše seniory, Josefa a Lojzíka. Pro komunitu a studenty jsem připravil křesťanskou slavnost Poslední Večeře Pána vycházející z tradice židovského sederu (zbývá ještě provést kritickou oponenturu od tří odborníků). Velmi silně mě zasáhla desetihodinová-celonoční vigilie vzkříšení z pražské Fortny: na terase hořící oheň, u něho křeslo s dekou, v dáli noční Praha, každou hodinu jedno starozákonní četní, zbytek času stráž u ohně, přikládání, zastupování ostatních, pokus o modlitbu, ticho, za rozbřesku zpěv Aleluja a zpráva o prázdném hrobu. Znovu to ve mně probudilo dávnou touhu, kterou jsem však neměl s kým uskutečnit. Od Velikonoc jezdím s některými pedagogy pracovat na táborovou základnu v Hodoňkách a večer si lesanou natírám záda, kýčelní kloub a kolena. Pořádáme komunitní knihovnu a nyní pracuji na distribuci nadbytečných knih zájemcům. Začal jsem sbírat a psát na každou neděli podněty k přítomnému okamžiku. Ke dvěma klerikálním výmyslům (sobotní mše s nedělní platností a bohoslužba slova se svatým přijímáním) se nám kněžím podařilo přijít s třetím lízátkem: online-mše. Ludvík Armbruster vzpomíná na Japonsko, kde se Ježíšovo učení udrželo i 200 letech bez svatých přijímání a zpovědí. Bůh u nás doma není s námi o nic méně, než v kostele. Raduji se z toho, že snad jako jediná z velkých salesiánských komunit jsme online mše nenabídli: televize i rozhlas, veřejnoprávní i křesťanské nabízeli nesporně lepší kvalitu. Mrzí mě však, že jsem ani jednu neděli nenašel odvahu k eucharistickému postu, že jsem se místo odsloužení SI mše svaté nezkusil slavit neděli jako každý jiný člen kněžstva královského. Snad kdybych žil sám na faře, ale v komunitě mi přišlo hloupé stávkovat. Obdivuji všechny, kterým k posílení farní sounáležitosti postačilo streamování bohoslužeb asi třikrát a dost a pustili se odvážně do vlastní domácí nedělní slavnosti. Je třeba domyslet pití z jednoho kalicha v přísných hygienických podmínkách. A rád jsem si znovu připomněl, co mi vyprávěl br. Alois v Taizé (nástupce Rogera Schütze) o potřebě smíření nejen svátostného, ale i nesvátostného. Konečně jsem využil času a navštívil jednu skautskou rodinu, které jsem to už několik let sliboval. Došlo i na lámání chleba a pití vína z jimi vyrobených kalichů. Na závěr mi kamarádova manželka děkovala za oslavu jejich výročí svatby. Zase jednou „haluz“ na Vinném Kmeni. Z knih jsem za poslední dobu přečetl velmi málo. Hanba! Učil jsem se hledat na internetu mezi množstvím dobrých podnětů jen ty nejlepší. Po celou dobu se snažím být v obraze díky Orkovi, prof. Halíkovi, Tomáši Petráčkovi, biskupu Holubovi, Ládysovi a také Christnetu. A také jsem objevil, jakou pečlivou práci za nás odpracovává Nora Fridrichová ve „168 hodin“ a „Reportéři“ Marka Wollnera (bez provize za reklamu). Těšil jsem se na svátek sv. Josefa-Dělníka, jak našeho patrona v komunitě oslavíme. Hodně jsem myslel na svého synovce a jeho rodinu, kde čekají přírůstek. Práce je, kam se podívám. A tak si připomínám Renčovy verše z písně o Josefovi: „Dělníku Boží z královské krve – námahy denní lidského díla s tebou poznával náš Spasitel. Tys Pánu světa zbudoval krov – a v domku chudém slyšels ty první posvátnou hudbu Kristových slov. Ve službě věrné, ve službě stálé Bohu tak dáváš všechno, co máš. Tvým celým domem den za dnem stále vál Boží dech. Pomoz nám najít vtělené Slovo. Příteli Boží, u tvého stolu jídal Bůh sám – svůj život vlévá haluzím suchým, On, Vinný Keř, nám zvěstovaný. V hodince smrti, tiché a zralé, sám Boží Syn ti u lože stál.“ Nedá se sem napsat všechno, ale osobní rozhovor s případným zájemcem to může doplnit.

K zamyšlení nad nedělním evangeliem nabízím sošku, pár slov a píseň o Dobrém Pastýři: Sošku má každý salesián. Aby nezapomněl. Vyobrazení pochází z křesťanského náhrobního kamene v Domiciliných katakombách, asi z 3. stol. po Kr. Křesťané používali tento původně pohanský obraz ze života pastýřů jako symbol pro klid a štěstí, jichž duše zemřelého dochází ve věčném životě. Tento obraz ukazuje také několik aspektů, které charakterizují předkládaný Katechismus: Kristus, Dobrý Pastýř, vede a chrání své věřící (ovce) svou autoritou (hůl), která slouží láskou (mošna), volá věřící libozvučnou melodií pravdy (flétna) a dává jim odpočinout ve stínu „stromu života“: svého spásného kříže, který otevírá ráj. A ještě slibovaná píseň z Jizerských hor:

Začal mariánský květen a tak k němu nabízím něco o mariánském sloupu (ale chce to i více souvislostí, např. hledání Pavla Černého a chápání Dominika Duky). Římský biskup František píše v letošnímu květnu všem věřícím: „Drazí bratři a sestry, blíží se měsíc květen, ve kterém Boží lid intenzivněji vyjadřuje svoji lásku a úctu k Panně Marii. Je tradice modlit se v tomto měsíci růženec doma, v rodině. Pandemické restrikce nás „přinutily“ docenit tuto domácí dimenzi také z duchovního hlediska. Proto mne napadlo vybídnout v měsíci máj všechny ke znovu objevení krásy domácí modlitby růžence. Je možné činit tak společně anebo individuálně. Vyberte si podle situace a doceňte obě možnosti. V každém případě k tomu však poslouží jedno tajemství: jednoduchost; je snadné nalézt i na internetu vhodné návody, kterých se držet. Kromě toho vám nabízím texty dvou modliteb k Madoně, které můžete recitovat na závěr růžence, jak to budu v tomto měsíci činit i já, duchovně spojen s vámi. Obě připojuji k tomuto listu, aby byly všem k dispozici. Drazí bratři a sestry, kontemplace Kristovy tváře srdcem naší Matky, Marie, nás ještě více sjednotí jako duchovní rodinu a pomůže nám překonat tuto zkoušku. Budu se modlit spolu s vámi, zvláště za nejvíce trpící, a vy se, prosím, modlete za mne. Děkuji vám a ze srdce žehnám. V Římě u sv. Jana na Lateránu, 25. dubna 2020, na svátek sv. Marka evangelisty.“

První modlitba

Maria,

Ty záříš vždycky na naší cestě

jako znamení spásy a naděje.

Svěřujeme se Tobě, Uzdravení nemocných,

jež jsi u kříže byla připojena k bolesti Ježíšově

a zachovala svoji víru pevnou.

Ty, Záchrano římského lidu,

víš čeho nám zapotřebí,

a jsme si jisti, že se postaráš,

aby se, jako v Káni Galilejské,

mohla navrátit radost a veselí

po této chvíli zkoušky.

Pomoc nám, Matko Božské lásky,

abychom se připodobnili vůli Otce

a dělali to, co nám řekne Ježíš,

který vzal na sebe naše utrpení

a obtížil se našimi bolestmi,

aby nás – skrze kříž – přivedl

k radosti vzkříšení. – Amen. – Pod ochranu Tvou se utíkáme…

Druhá modlitba

»Pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko«.

V nynější dramatické situaci, obtížené utrpeními a úzkostmi, jež dopadly na celý svět, utíkáme se k Tobě, Matko Boží a Matko naše, a hledáme útočiště pod Tvou ochranou.

Panno Maria, obrať k nám své milosrdné oči v této koronavirové pandemii, potěš malomyslné a ty, kdo oplakávají svoje drahé zesnulé, pohřbené někdy způsobem, který zanechává rány v duši. Buď oporou těm, kdo mají úzkost o nemocné, jimž nemohou být kvůli nákaze nablízku. Vlej důvěru tomu, kdo se trápí nejistou budoucností a důsledky na poli ekonomiky a práce.

Matko Boží a Matko naše, pros za nás Boha, milosrdného Otce, aby tato tvrdá zkouška skončila a vrátil se obzor naděje a pokoje. Jako v Káni se přimluv u svého božského Syna, aby potěšil rodiny nemocných a obětí a otevřel jejich srdce důvěře.

Ochraňuj lékaře, ošetřovatele, zdravotnický personál, dobrovolníky, kteří jsou v tomto kritickém  období v první linii a dávají svůj život v nebezpečí, aby zachraňovali životy druhých. Provázej jejich hrdinskou námahu a daruj jim sílu, dobrotu a zdraví.

Buď po boku těm, kdo dnem i nocí asistují nemocným a kněžím, kteří se snaží s pastoračním vypětím a evangelním nasazením pomáhat a podporovat všechny.

Svatá Panno, osvěť mysli mužů i žen vědy, aby našli správná řešení přemáhající tento virus.

Pomáhej představitelům národů, ať jednají moudře, pečlivě a velkodušně, pomáhají těm, kterým se nedostává nezbytných prostředků k životu, a prozíravě a v duchu solidarity plánují sociální a ekonomická řešení.

Nejsvětější Maria, pohni svědomími, aby obrovské částky, vynakládané na zbrojení a zdokonalování zbraní, byly namísto toho určeny na podporu bádání s cílem předcházet podobným katastrofám v budoucnosti.

Milovaná Matko, dej, aby se ve světě rozrůstal smysl pro přináležitost k velké rodině a vědomí, že jsme všichni spojeni, abychom v bratrském a solidárním duchu přicházeli na pomoc tolikeré nouzi a bídě. Upevňuj ve víře, vytrvalost ve službě a stálost v modlitbě.

Maria, Těšitelko zarmoucených, obejmi všechny svoje sužované děti a dosáhni toho, aby nás Bůh svojí mocnou rukou vysvobodil z této hrozné epidemie a mohl tak být obnoven klidný život ve svém normálním běhu.

Svěřujeme se Tobě, která záříš na naší cestě jako znamení spásy a naděje, »ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria«. – Amen.

Jiří V.

70 queries in 1,150 seconds. From 35.172.233.2 --ID--: