SLOVA: SLÁVA, POZNÁNÍ, JEDNOTA

Vyvěšeno: 23. 5. 2020 v 23:44

7. neděle velikonoční (24.5.2020)

  • Zprávy (Staré Páky, Zmizení-Skrytí Páně, Marie Pomocnice)
  • Pár poznámek k četbě z Písma
  • Vzdělávám se (Audiovýklad Bible, Už se nám čas krátí, jezuitské moudro)

Zprávy:

Minulou sobotu 16.5. přijely do Hodoňovic na brigádu Staré Páky. Všichni museli projít dezinfekcí a celému setkání vévodil nikdo jiný než Don Bosko – pro větší nápor prácechtivého lidu tentokrát sundal roušku a raději si nasadil přímo plynovou masku. Udělalo se spousty práce: natírání střechy, výměna okna, zedničina i elektro, oprava karavanu a střechy ovčínu, pořezání a rozštípání dřeva… Děkujeme všem za pomoc.

Ve čtvrtek jsme slavili Nanebevstoupení Páně. Jediný způsob, jak učinit z nanebevstoupení svátek, je dobře porozumět rozdílu mezi zmizením a odchodem. Odchod způsobuje nepřítomnost. Zmizení naproti tomu činí přítomnost skrytou, zahaluje ji. Nanebevstoupením je Kristus oslaven, vyvýšen, zduchovněn ve svém lidství. Kdyby nanebevstoupení znamenalo jeho odchod, museli bychom se nad ním rmoutit a litovat, že k němu došlo. Vidět Krista jen na nebesích je totéž, jako kdybychom ho pohřbili. Proto se učím místo „odešel“ říkat „zmizel“, říká se tomu „nanebevstoupení“, ale řekněme raději „nanebiskrytí“. Kde totiž zažíváme kousek nebe na zemi, tam Krista cítíme za záclonou.

Tuto neděli 24.5. je také připomínka Panny Marie Pomocnice, jak ji Don Bosko měl ve vážnosti a úctě. Jak by ji to dával najevo dnes? A jak by svému vztahu k Ježíšově mamince učil mladé lidi v dnešní situaci? A co by tak asi Ona řekla nám? Naposledy se nechala slyšet: „Udělejte, co vám řekne On.“ Pak jistě nebude problém s JEDNOUTOU V RŮZNOSTI. Bůh miluje různost (nikoli stejnost): VŠECHNO MÉ JE TVÉ A VŠECHNO TVÉ JE MÉ.

Pár poznámek k četbě z Písma:

Skt 1,12-14: Od Nanebevstoupení Páně do Seslání Ducha svatého je 9 dní – novéna. Matka všech novén. Apoštolové se modlili. Nejen s Marií, ale i s dalšími ženami. Co se modlili, když ještě neznali růženec, loretánské litanie nebo korunku? Při každé Večeři Páně se modlíme: „ať nás, kdo jíme z jednoho chleba a pijeme z jednoho kalicha, naplní Duch svatý a promění nás na nové Tělo Kristovo tak, že způsob našeho myšlení, mluvení a jednání bude podle Ježíšova vkusu“. Proto: Přijď, Duchu svatý.

1Petr 4,13-16: Každou neděli jsme četli o utrpení a obětech. Buď se jim mohu vyhnout, popř. pro své názory obětovat někoho jiného (sadismus) nebo si v nich mohu libovat (masochismus). Petrova křestní katecheze nenavádí ke stylizování a k pózám, nýbrž k připodobnění se Kristu. Bez Ducha svatého k této proměně nemůže dojít. A proto jej vzýváme, ať nás promění na nové Tělo Kristovo tak, že naše myšlenky, řeči i skutky připodobní nejkrásnějšímu Synu božímu i Synu lidskému. Přijď, Duchu svatý.

Jan 14,15-21: Ježíšova „velekněžská“ modlitba je spíše nejintimnější zkušeností, kterou má s Bohem v jejich společné Radosti – Duchu. Jakou zkušenost s Bohem jsme udělali v uplynulé době karanténní (40 dní) přípravy na Velikou Noc a v době karanténního (dalších 40 dní) setkávání se Vzkříšeným? Byla by škoda, kdyby Ježíš řekl: „neprosím za něj, když se nechce ničemu novému naučit, protože by to byla ztráta času“. Naopak Jeho „Slávou“ pro nás je projasnění, vyjasnění, objasnění. Proto se hlásím: Přijď, Duchu svatý.

Vzdělávám se:

Rozhovor nad dnešním evangeliem: Na internetových stránkách Českého rozhlasu se nachází velký poklad mnohaletého úsilí Patra Vaďury: https://temata.rozhlas.cz/nabozenstvi/bible/stary-zakon, popř. Nový Zákon. S biblistou Petrem Filipi hovoří nad dnešním úryvkem evangelia: Ježíšova velekněžská modlitba.

K Ježíšovu „loučení“ ve večeřadle opět se Spirituál kvintetem: Po minulém „Víc času nám dej“ dnes „Už se nám čas krátí, přijde den a půjdem spáti tam, kde i světlo mizí v tmách. Kde je sláva Říma? – V dávných troskách dávno dřímá tam, kde i světlo mizí v tmách. Kudy bloudí prázdná slova? – Zjeví se a ztratí znova tam, kde i světlo mizí v tmách. Kam se ztratí činy, mrtvé činy z naší viny? – Tam, kde i světlo mizí v tmách. Kam se ztrácí touha? – Únava nám zbývá pouhá tam, kde i světlo mizí v tmách. Kde jsou velké lásky, půvabné jak sedmikrásky? – Tam, kde i světlo mizí v tmách. Kde se skrývá pravda pálená i mrazem zvadlá? – Tam vábně chodí věčnou tmou.

A nakonec slovo starého jezuity: Tehdy i dnes: Zločinec se prý rád vrací na místo činu, ale člověk zklamaný prchá odtud, kde byly jeho naděje pohřbeny. To byl i případ Ježíšových učedníků z Emauz. To je případ Ježíšových učedníků i dnes. Tisíce zklamaných věřících utíkají z církve, kde jim umřela naděje. Nejen v Německu a jižní Americe. Ti emauzští také neměli s Bohem trpělivost. Byli hr hr… Kdo počká, ten se dočká. Dočkali se ti v jeruzalémském uzamčení, kam za nimi přišel oslavený Kristus. Ale on neopustil ani ty netrpělivé „emauzáky“. Nenabídl jim své rány, ale zůstala jim jeho eucharistie, a to hluboko v srdci, navždy. Profesorka Univerzity Karlovy Vacková byla ve vězení patnáct let beze mše. I dnes jsme celé týdny beze mše. Ježíš učil lidi tři roky a pak sloužil jedinou “mši”. My jsme ji zvyklí sloužit 365 dní, ovšem to učení nás tak neláká… Růženka Vacková ale za těch patnáct let vězení svou věrouku umocnila snad až na svatozář…

Pokojnou neděli JV

72 queries in 1,081 seconds. From 3.236.121.68 --ID--: