Rozloučili jsme se s p. Františkem Vaštíkem

Vyvěšeno: 2. 3. 2023 v 18:09
Card image cap

V pátek 24.2.2023 jsme se rozloučili s p. Františkem Vaštíkem, naším kostelníkem v ostravském Bosku. Velmi pršelo. Když jsme však vynášeli jeho tělo z kostela, déšť skončil a nad truhlou s ostatky zemřelého se klenula obří jasná duha. Nebe vítalo. Při rozloučení zaznělo i poděkování předsedy OV KDU-ČSL Ostrava, p. Zbyňka Pražáka:
„Vážená zarmoucená rodino, bratři a sestry, vážení přátelé a především, milovaný Františku, můj i náš vzácný spolubratře a spolehlivý a věrný příteli...

V knize Moudrosti se říká: „Máš-li dobrého přítele, máš více než on.“
Mé srdce je v tuto chvíli naplněno zármutkem nad Tvým náhlým odchodem, ale současně plné vděčnosti za přátelství, které trvalo téměř 30 let. Děkuji, že jsem měl v Tobě přítele, před nímž jsem mohl myslet nahlas, se kterým jsem mohl sdílet své nitro a otevřeně řešit i věci, jejichž povaha mnohdy vyžadovala naprostou důvěru a diskrétnost.
Děkuji za těch téměř 30 let, kdy se naše cesty propojovaly, nejprve ve službě tomuto městu. Poznal jsem Tě jako úspěšného ředitele největší městské organizace, dopravního podniku města Ostravy. A následně se naše cesty setkaly ve službě spojené s prací ve stranických orgánech strany KDU-ČSL, jejíž jsi byl dlouholetým, věrným a významným členem a kde jsi posléze až do poslední chvíle zodpovědně a precizně zastával funkci okresního tajemníka. Jak bylo Tobě vlastní, daleko nad rámec svých psaných i zvykových povinností.

V knize Moudrosti se říká: „Máš-li dobrého přítele, vzpomínka na něj je pohlazením pro Tvoji mysl.“
Milovaný Františku
, děkuji za chvíle, kdy jsem mohl oceňovat Tvou skromnost, pokoru, respekt k odlišným názorům, úctu k druhým, či neúnavné úsilí přinášet a žít křesťanské hodnoty ve všech životních situacích.
V živé paměti mám epizodu, která se udála již téměř před 20 lety, ještě v době Tvého působení v dopravním podniku. Tehdy, především díky Tvým schopnostem a obrovskému nasazení jste v Martinově začali vyrábět kvalitní tramvaje, o něž, k velké nevoli konkurence, měli velký zájem i v zahraničí. Pak jsem Tě doprovázel na jednání, kdy Ti představitel naší české významné konkurenční firmy nabízel místo generálního ředitele s excelentním ohodnocením v jedné z jejich poboček, ovšem pod podmínkou, že výroba v Ostravě již nebude dále pokračovat. Pamatuji si na Tvůj úsměv doprovázený slovy, že jsi loajální svému zaměstnavateli, tedy městu Ostrava a přijetí této nabídky by nebylo v souladu s Tvým svědomím. Přesně si vybavuji jeho odpověď, že si Tě nesmírně váží, protože to, co jsi zde dokázal, se už nikdy nikomu nemůže podařit, ale že pro prosazení jejich zájmu udělá vše, abys byl postaven mimo možnost cokoli ovlivňovat. Když se mu tento plán s pomocí tehdy vlivných politiků podařilo po třech letech prosadit, ptal jsem se Tě, jak budeme reagovat. Tvá odpověď zněla zcela jasně: „Nijak. Když nebude jiná možnost, mám řidičák na autobus a autobusáků, kteří vozí lidi, je stále nedostatek.“

V Knize Moudrosti se říká: „Máš -li dobrého přítele, máš lék pro život a milost pro věčnost.“
Milovaný Františku
, mé srdce je naplněno dojetím a vděčností za chvíle prožité i u Tvého nemocničního lůžka. Už jsi pak ani neměl sílu ke zvednutí očních víček, ale při odchodu jsi nám všem, kteří jsme se tam tehdy potkali, Petrovi Klečkovi, saleziánu Jiřímu Veselému i mně, pevně stiskl ruku a pak ji pozvedl a zamával nám ještě na rozloučenou. Jsem si jist, že v tom okamžiku jsme všichni, včetně Tebe, cítili, že tímto pro Tebe tolik vysvětlujícím přátelským gestem se loučíš nejen s námi, ale i se svojí rodinou, všemi Tobě blízkými, prostě se všemi, kteří Tě jakkoliv provázeli na Tvé zdejší pozemské pouti.
Milovaný Františku, nikdy jsi nelpěl na okázalosti a netoužil po lidské slávě, přesto přinejmenším zde v Ostravě zanecháváš výraznou a zřetelnou stopu ve vědomí všech, kteří jsou Ti vděčni za velký kus díla, které zde po tobě zůstává.

Ve střípcích z mozaiky mých mnoha vzpomínek vedle jiných významných věcí rád připomínám také i Tvoje zásluhy na změně názvu zdejší tramvajové zastávky, kdysi Gajdošova na současný název „Don Bosco“. Všemi ceněnou a odborně nezastupitelnou roli v dozorčí radě dopravního podniku města Ostravy. Tvoje oblíbené edukační ekologické jízdy se školním autobusem. A také tisíce ochotně najetých kilometrů za volantem našeho velkého žlutého volebního auta. A nemohu nepřipomenout také Tvoji, až do posledních chvil obětavou kostelnickou službu ve zdejším kostele.
Milovaný Františku, chci Ti za sebe, a také i za všechny naše členy KDU-ČSL upřímné a srdečné poděkovat. Za vše, čím jsi nás svou prací, vykonávanou vždy s pečlivostí a odbornou erudicí, laskavým a lidským přístupem a i svojí přítomností obohacoval. A také i za To, že jsme měli příležitost Tě nazývat našim vzácným přítelem a stranickým bratrem.

Loučíme se s Tebou slovy básníka Davida Maria Turolda:
„Žádná věc Tě neutěšuje tolik, jako vzpomínka na přítele,
vzpomínka na radost z jeho důvěry,
nebo na nesmírnou úlevu, když ses mu s absolutní otevřeností a klidem svěřil.
Je-li daleko, přeješ si ho opět vidět, vybavuješ si ho, abys ho cítil nablízku, slyšel jeho hlas
a pokračoval s ním v nekonečných rozhovorech.“
Ať Tě pán za vše bohatě odmění a přivítá ve své milující náruči.“

51 queries in 2,999 seconds. From 34.239.151.124