ROZHLÍŽENÍ SE (27.11.2022)

Vyvěšeno: 23. 11. 2022 v 14:21
Card image cap

Čtvero nabídek do letošního adventu

Pocházím z blízkosti Vysoké školy zemědělské (název do r. 1994) v Brně, v dětství jsem ministroval u sv. Tomáše, na gymnáziu jsem chodíval na Staré Brno. Ale až v poslední době, co pravidelně míjím na ostravské dálnici upoutávku Vražné, jsem projevil hlubší zájem o toho, kdo se tam narodil, u Madony Svatotomské žil a po němž je dnešní univerzita pojmenována – Johan Gregor Mendel.

Krátce po mé maturitě z biologie uplynulo od jeho smrti 100 let, ale mezi maturitní otázky nepatřil. Pochopitelně. Komunisté neodpouštěli, když byl někdo katolický kněz, augustiniánský mnich a opat kláštera. Navíc jeho dílo bylo v rozporu se sovětskou ideologickou biologií: víra a věda stojí proti sobě. Letos v létě uplynulo 200 let od jeho narození a tak už nebyl důvod otálet s návštěvou jeho rodného domu v Hynčicích. Objevil se přede mnou nový svět: čtvero nabídek do života.

1) Místní učitel a farář z Vražného v něm objevili nadání a tak přemluvili rodiče, aby jej místo gruntu dali studovat. Později ho jiný profesor doporučil k augustiniánům na Starém Brně a tehdejší opat se stal jeho podporovatelem. Správní lidé ve správný čas na správném místě. I já mohu vzpomenout na své strážné anděly. I já se nemám bát investovat do mladých lidí a nečekat, že se dožiji jejich úspěchů. Jsem sice obyčejný člověk, ale zván k neobyčejným úkolům. Není malých rolí, není drobných skutků.

2) Mendel byl oblíbený učitel, ale bez diplomu. Z učitelské zkoušky opakovaně vyletěl. Avšak co on považoval za největší selhání, stalo se největším požehnáním. Kdyby uspěl, byl by milovaným kantorem, ale nestal by se zakladatelem genetiky. Protože neuspěl, mohl objevovat a být vybaven k tomu, pro co se narodil. Krásné ztráty. I já nesmím házet flintu do žita, když se mi život nedaří. Možná časem zjistím, že se mi nemohlo stát nic lepšího.

3) Byl skvělým pozorovatelem přírody. Když pokusničil s 28 000 hrášky na zahradě, nejspíš si jeho řeholní bratři ťukali na čelo. Nedokázal jim vysvětlit, proč tam běhá se štětečkem, nůžkami a gázou. A spojil dosud nespojitelné, biologii s matematikou. Byl neústupně houževnatý nebo chcete-li paličatě tvrdohlavý. I já chci nepřestat snít, myslet mimo šablony a nebát se nečekaných řešení. Prostě: „když sa nechce, to je horší, jak když sa nemože“.

4) Tehdy bylo samozřejmostí, že kněz byl odborník i v něčem nenáboženském. Jak připomínal často Václav Filipec: „Nadpřirozené předpokládá přirozené.“ Bůh a člověk jdou ruku v ruce, stejně tak věda a víra. My jsme ale člověčinu odsoudili v nemilost. A přitom stačí dívat se na Pána Boha, jak si naši přirozenost zamiloval, že se stal dokonce jedním z nás. Stačí zajímat se trochu o svět kolem, o jeho krásu v druhých, v květinách i v notách. A mít úctu i k sobě samotnému.

V Hynčicích na mě dýchla zušlechtěná lidskost. A tak se mi nabízí program na čtvero adventních týdnů s Mendelem: „Údělem člověka je stálé úsilí, šlechtění síly a cvičení schopností.“ (JV)                           foto: pomník „V zrcadle stvoření“ v N. Jičíně – stojí za zhlédnutí i komentář

63 queries in 0,610 seconds. From 3.238.72.180 --ID--: