Inspirace pro dospělé na 5. neděli velikonoční (2.5.2021)

Vyvěšeno: 1. 5. 2021 v 11:32
Card image cap

5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (2.5.2021)

  • Josefský máj
  • Ohlédnutí nejen za Online-mšemi
  • Příprava na neděli: Jan 15,1-8
  • Duchovní obnova – plán 22.5.

foto: z čeho je ten eucharistický stůl vyroben?

Josefský máj

Papež František k letošnímu roku napsal zvláštní list Patris corde.

V květnu každý pátek, tedy 4x, bude na závěr eucharistie
MÁJOVÁ POBOŽNOST.

Ohlédnutí nejen za Online-mšemi

Rok s covidem je za námi. Již o Vánocích se na Christnetu objevila pozoruhodná reflexe slavení neděle v koronaviru. A protože v naší církvi důkladnější reflexi uplynulého roku chybí, dělíme se o následující příspěvek Křesťanství bez eucharistie – eucharistie bez křesťanství. Je to docela dlouhý článek, ale prosíme, věnujte mu pozornost, a stejně pak i vlastním úvahám a vzájemným rozhovorům na tohle téma. Chtělo by se vám někomu do debaty nad uplynulým rokem? Mohli bychom být bohatší.

Příprava na neděli: Jan 15,1-8

To, co Kristus prohlašuje o vinném keři, platí de facto o všem, čím je. Všechno pozemské se stává obrazem jeho tajemství. Dveře naplňují svou podstatu v Ježíšovi, chléb ukáže také teprve na něm, co skrývá. Ježíš není oproštěn od tohoto světa. Sledujeme-li tedy náš svět pozorným pohledem, ve všech jeho skutečnostech objevíme Jeho. V každém rozsévajícím a sklízejícím rolníku, v hořčičném semínku, ve vinném kmeni, v každém zedníkovu budujícím dům, v každé učitelce vychovávající děti vytušíme, kým je Kristus a co to znamená být člověkem. V Bibli je vinná réva obrazem Božího lidu. Bůh sám je vinařem, který o tuto révu pečuje. Izrael ji navíc pokládal za Mesiášův strom. V Řecku zase představovala tato rostlina symbol plnosti života. Réva byla zasvěcena Dionýsovi, božstvu opojení, extáze, proměny a obnovy veškerého života. Označuje-li se Ježíš za pravý vinný kmen, vztahuje na sebe nárok, že splní všechny touhy spojované odnepaměti s vinným kmenem. Jde především o dva obrazy. Za prvé tu je niterné spojení vinného kmene a hroznu, čímž je naznačen intimní vztah, který chová ke svým učedníkům. Věřící jsou hrozny visícími na kmeni – z něj berou životní mízu. Bez vinného kmene by nebylo révy – hrozny by uschly a opadaly. Kdo zůstane spojen s kmenem, bude ve svém životě přinášet ovoce. Pán to vyjadřuje oním slovem „zůstat“: „Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce“ (Jan 15,5n).
Vím o vnitřní touze po plodném životě. Někdy mě vyděsí, setkám-li se s člověkem, v němž je všechno vyprahlé, odumřelé a neplodné. Dobře vím, že takoví jedinci ze sebe nemohou vynutit plody. Ty na nich porostou jedině tehdy, zůstanou-li spojeni s kmenem, rozproudí-li se v nich znovu oživující a oplodňující Ježíšův Duch.
Druhým obrazem je víno, které dodává našemu životu novou chuť. Víno je krví země. Řekové je pokládali za krev Dionýsovu. Je to elixír života a v řeckém chápání dokonce nápoj nesmrtelnosti. Islám je pokládá za nápoj božské lásky a za symbol duchovního poznání. Na počátku svého veřejného působení proměnil Pán na svatbě v Káně vodu ve víno. Jeho vtělením se proměnil náš život: už nechutná jako odporná odražená voda, ale jako víno rozveselující srdce. Staří otcové přirovnávali šest džbánů vody proměněné ve víno na svatbě v Káně ke třem džbánům vody, které se změnily ve víno na slavnosti uspořádané na počet řeckého boha Dionýsa. Ježíš naplňuje touhu Řeků, kterou si spojovali s Dionýsem – po opojení a extázi, přání dosáhnout plnosti života. Ambrož pak vyjádřil tuto bakchickou touhu obratem „střízlivého opojení ducha“, které přináší darem Kristus. To, co Ježíš učinil na počátku svého veřejného působení, se dokonalo v jeho smrti. Tehdy Pán naplnil svatební smlouvu s námi, která začíná okamžikem jeho vtělení. Jan prohlašuje, že nám Ježíš ve své smrti projevil lásku do krajnosti. Touží se stát vínem, které nás opájí a naplňuje láskou a radostí. Toto chápání sebe samého je naprosto odlišné od pojetí asketického, které v nás probouzí nanejvýš špatné svědomí. Existují jedinci, v jejichž přítomnosti by si člověk téměř nedovolil něco pozřít, natož pít víno. Ježíš vyjadřuje něco docela jiného: dává sám sebe i svou lásku ve víně.
Můj spolubratr otec Meinhard se v jednom ze svých kázání zeptal, jaký dojem by v nás asi Ježíš vyvolal, kdyby prohlásil: „Já jsem léčivý heřmánkový čaj.“ Pak bychom si s ním jistě spojovali něco docela jiného: odříkání, kroužení kolem sebe a svého zdraví, bolestínství a opatrnost. Pán však spojuje svou osobu s vinným kmenem a s vínem. Přeje si stát se naším zdrojem extáze sladkosti a zalíbení. Především však nám chce zprostředkovat chuť lásky, nikoli fádní pachuť správnosti a korektnosti.
Jsme-li zamilovaní, obvykle se svým přítelem či přítelkyní vypijeme nějakou tu sklenku vína. Co se v nás pak děje, když si je vychutnáváme? Jakou chuť v nás zanechává? Vzpomeneme si na nějaký druh vína, jehož chuť a vůně nám mimořádně učarovala a rozproudila lásku do celého našeho těla? Tyto zkušenosti totiž prožívali prvotní křesťané ve vztahu k Ježíšovi.
(z knihy Anselma Grüna: 50x Ježíš)

Duchovní obnova – plán 22.5.

Před svatodušními svátky, v sobotu 22.5. dopoledne od 9 hod. bychom se rádi pokusili o DUCHOVNÍ OBNOVU (po dlouhé době od loňského února): téma k zamyšlení, prostor pro tichou meditaci a nakonec slavení eucharistie (tentokrát bez společného oběda).

Téhož dne večer od 21 hod. by byla SVATODUŠNÍ VIGILIE – BDĚNÍ: čtení Božího slova, ticho, zpěvy a modlitba o nové vylití Ducha svatého. Společenství kolem kostela, středisko mládeže i salesiánská komunita stojí před novými výzvami a prochází procesem hledání.

Mějte se hezky. JV

69 queries in 0,240 seconds. From 3.236.98.69 --ID--: