CO JSEM SI POZNAMENAL PŘI DUCHOVNÍ OBNOVĚ, ABY TO NEZAPADLO (25.11.2023)

Vyvěšeno: 9. 12. 2023 v 16:37
Card image cap

Téma: Spiritualita pokoje. Průvodce: Michael Martinek, SDB
Lidé hledají spiritualitu, ale my jim nabízíme náboženství.

▪ I. část: Pokoj v mém srdci (náboženství X spiritualita): Žijeme v době 2 blízkých válek, dezinformací a nejistoty z plurality. Modlitba, četba Bible, společenství, svědomí nefungují a místo toho deprese. Protože se upínám k náboženství a při tom potřebuji spiritualitu – duchovnost.
▪ 3 příběhy: zážitek přírody, vězeňská služba, homosexuální vztah. To už přestává platit dogmata, morálka a CIC (kodex církevního práva)? Do 19. stol. bylo tmelem křesťanské náboženství. Dnes převládá sekularizace, pluralismus a individualismus.
▪ Ježíš nebyl člověk náboženský, nýbrž duchovní. Nikdy nebyl levitou, knězem, nepřinášel oběť ve svatyni. Nesoustředil se na dodržování předpisů, dokonce se vyhýbal zákazům i příkazům, vědomě porušoval normy. Nebyl nikdy „zbožným“ mužem.
▪ Nemluvil lidem, aby se modlili ráno a večer, chodili do kostela, ke svátostem, o růženci, sexu, celibátu… Nezaložil nové náboženství. Co tedy myslel slovy: „Nebude-li vaše spravedlnost větší než spravedlnost zákoníků a farizeů…“ (Mt 5,20)?
▪ Přitom se modlil a dokonce učil modlit se, ale nikoli co, ale jak. A nejvíc to vyjádřil např.: „byl jsem na cestě a ujali jste se mě“ (Mt 25,31nn). Na srdci mu leželo: být otevřený, starat se o všechno stvořené a milovat je. Vždyť veškerý svět, v němž žijeme, je svátostí.
▪ Otázky do ticha a pak do skupinek (nikoli k diskusi, nýbrž ke sdílení) – využijme ticha k tomu být sám se sebou: 1. Co narušuje v současnosti můj pokoj (destruktivní věci či podněty)? 2. Jaké jsou moje zdroje vnitřního pokoje (kde čerpám)?
▪ Některé odpovědi: 1. osamělost, životní tempo, strach ze svobody a vzít na sebe odpovědnost za rozhodnutí. 2. mít otevřené oči pro to nepatrné, vděčnost, vztahy, dobrá životospráva, ruční práce, zpěv, dobrá kniha, příroda…
▪ II. část: Prožívat pokoj v církvi. A vnášet pokoj do společnosti (spiritualita + synodalita): Učinit církev synodální = komunikovat, otevřeně, pravdivě, bez ohledu na pozice či funkce, vzájemnost a hledání řešení. Je to o úctě k člověku a o vzájemném respektu.
▪ Náboženství, zvl. monoteistická, jsou častou příčinou válek: ve státech, kde je silné konzervativní křídlo náboženských společností (např. proti EU, nigraci, LGBT…), je snaha dostat se k vládnutí a proto podporují nebezpečné režimy (např. u evangelikálů 80%, u katolíků 50%).
▪ To, jak synoda dopadne, je důležité nejen pro církev, ale i pro globální politiku. Proto je důležité prosadit reformy. Má to logiku: buď se vydáme cestou úcty ke stvoření, cestou svobody a odpovědnosti (demokracie), anebo otroctví.
▪ Proto je důležité spojit se se všemi „lidmi dobré vůle“: proti agresi usilovat o smíření a pokoj, v životním prostředí udržitelný rozvoj, ekuména a mezináboženský dialog; a nezapojovat se do rozdělování: proti dezinformacím se učit kritickému myšlení a rozlišování.
▪ Všichni máme na to, abychom se všemu znepokojujícímu bránili. Máme: Božího Ducha k hledání + rozum k rozlišování + srdce k porozumění. Ať se nám to daří podobně jako Václavu Havlovi nebo Karlu Schwarzenebrgovi. (nešikovně Jiří Veselý; foto: František Bezděk)

více text: https://www.michael-martinek-sdb.cz/l/o-cem-jezis-nemluvil/
popř. video: https://www.youtube.com/watch?v=wbeFrlVBtE8

54 queries in 0,673 seconds. From 44.210.77.73